<>
Video STYL ke stažení
BLOGY 19.3.2012

Old school versus new school - finále

Je to šílené, lítám po place jako nádeník, roznáším jídla, pití, sklízím použité nádobí, markuji a kasíruji. Motorest Tempo na rychlostní silnici mezi Prahou a Turnovem. Absolutně nestíhám, všichni na mě mávají, chtějí objednat, platit, ještě jeden cukr ke kávě. Mám pocit, že mě z toho jebne, potím se jako myš a přesto je mi velká zima, strašně potřebuji močit asi mi praskne močový měchýř.

"Tož vstávej, freeride čeká", probouzím se ze zlého snu, do očí mi svítí Sak čelovkou. "Uf byl to jen sen", oddychnu si. Vtom mi ale dochází realita, že jsem vysoko v horách na nějaké salaši, v reklamním spacáku, bolí mě celé tělo, a můžu se poch... Probíhá mi hlavou včerejší den, všechny ty hrůzy a mám pocit, že bych se snad raději vrátil do toho zlého snu. Nateklý močový měchýř, který byl vlastně v tom snu jedinou realitou, mě však nenechá dlouho rozjímat.

Nahmatávám svoji čelovku, vylézám z relativně teplého spacáku do mrazivé tmy, která v salaši panuje a v úzkém paprsku světla čelové svítilny mířím ke dveřím. Jdou trochu ztuha musím je nadzvednout a trhnutím otevírám. Nečekaná náhlá změna světelnosti, která nastává po jejich otevření, způsobuje až bolestivé ozáření očních čoček. Mhouřím oči a chvíli to trvá, než zornice upraví svou velikost tak aby k očním nervům propustily správné množství světelných paprsků a oči přivykly novým podmínkám, ale stojí to za to. V okolí našeho útočiště se nabízí nádherná scenérie.

Je 6:30 ráno, teprve pár minut po východu slunce.

Jeho paprsky ještě v ostrém úhlu nasvěcují sněhovou peřinu všude kolem a tak vytvářejí úžasný efekt pohyblivého třpytění v povrchových krystalcích sněhu, připomínající hru blyštivých flitrů na šatech profesionálních tanečnic. Od severovýchodu, kde se nachází řídce zalesněný Ahornkogel se svými rovnými 2000 výškovými metry, přes východní Seespitz 1980 m.n.m a Finsterkarspitz 2022 m.n.m, dále jižním směrem položený nejvyšší Grosebarneck 2071 m.n.m, až po jihozápadní Krispen 1922 m.n.m, který celý alpský kotel uzavírá. A to je ten samý, který jsme včera museli zdolat na cestě sem.

Sníh vrže pod podrážkou, je okolo -22 stupňů Celsia. Močím a snažím se žlutým proudem ve sněhu vytvořit nějaký ornament. Marně, není to tak snadné. Ostatně zkuste si to někdy sami.

Pak se ještě chvíli rozhlížím po okolí a přemýšlím o tom všem. Vím, že mě čeká další, na fyzičku náročný, návrat do civilizace cca 1,5 hodiny, tím nekonečně hlubokým prašanem, ale i přesto cítím pohodové rozpoložení v mém nitru. Vše dovršuje nádhera okolní přírody v tomto opuštěném alpském kotli.

Sak vstával už ve 4 hodiny, zatopil, udělal nám čaj a snídani.

Nebýt tady s tímhle skvělým chlapíkem, nejen že bych to nikdy nezažil, ale asi bych tu už dávno zahynul. Cpu se ohřátými zásobami, pořádně jsem vyhladověl, jen přikousnout kousek chleba k polévce vzdávám hned jak ho vezmu do ruky. Je tak zmrzlý, že by mohl spíš sloužit jako obraný nástroj při přepadení.

A už je to tu znovu, mimoděk se mi vybavuje hnědý, huňatý a v zimě vyhládlý medvěd, kterého přilákala vonící polévka a každou chvíli rozrazí ohromnou tlapou chatrné dveře, aby se tak dostal k lákavé pochoutce. Vystrašený se ptám Saka co v takovém případě budeme dělat. Ten mě s naprostou vážností oznamuje, že to už toho moc neuděláme, snad vzít na obranu, sekyrku a já ten zmrzlý pecen chleba, nejspíš nám to ale proti takovému soupeři mnoho nepomůže. Přestávám žvýkat své sousto, nemůžu ani polknout. Pak se Sak ovšem začne opět uvolněně smát tak jak ho zažívám nejvíc a vysvětlí mi, že v této části Alp se medvědi nevyskytují a dokonce ani vlci. Jsem trochu nedůvěřivý a ještě nějaký čas trvá než mě ta hrůzná představa opustí úplně, ale nakonec se uklidním.

Po vydatné snídani trávím a piju horký černý čaj,když v tom najednou... no jo co teď, říkám si. Čerstvá potrava posunula ve střevech tu včerejší a já potřebuji akutně vyprázdnit jejich objem. Tady asi nebude WC. Ptám se Saka a ten mi mlčky ukazuje na lopatu z lehké slitiny která, je součástí mého lavinového setu. No v děsivé představě jak si prohazuji cestu v tom hlubokém sněhovém pokrovu beru lopatu a vyrážím.

Obejdu salaš a dívám se vzhůru do míst, kudy jsme včera přijeli.

Stopy jsou stále jasně zřetelné a já teď vidím, to co jsem doposud nevěděl. Všechno  je trochu jinak než jak se mi to jevilo včera. Svah, kterým jsme projížděli, není zdaleka tak nebezpečný a lavinový, jak se mi včera za šera zdálo. Navíc, když vidím naše stopy od lyží, musím uznat, že Sak i po tmě vybral naprosto perfektní a nejbezpečnější cestu. Čím dál tím víc mě utvrzuje v tom, že hory opravdu skvěle zná a je s nimi sžitý do naprosté symbiosy. Jen moje nezkušenost a slušně řečeno pokakanost přinesla ty mé hrozivé pocity a obavy. Uvědomuji si jak jsem ho neoprávněně napadal jako hazardéra a nadával mu, byť někdy pouze v mé mysli.

Prohazuji si cestu ke stromu, u kterého míním vykonat svou ranní potřebu a říkám si, proč mne v tom ten Sak nechal, proč mě neopravil v těch mých mylných představách. Pak si ale vzpomínám na jednu epizodu v mém životě a začínám mít víc jasno.

Když jsem byl poprvé ve Skaláku s horolezci zkusit něco vylézt, také jsem tenkrát, co by zelenáč, musel takovým, řekněme třeba testem, projít. Sebevědomý a nadržený na skály doprovázím partu kámošů horolezců, že jako bych taky něco vylez, když mi ukážou jak. V jednu chvíli mi jeden z nich, hned po té, co slanil ze skály, podává slaňovací osmičku se slovy: "Na, podrž to chvíli". Ochotně, s pocitem, že jsem jedním z nich, když už můžu něco podržet, beru do ruky ten krásně tvarovaný kus horolezecké výstroje a než mi stačí dojít, že kámoš má bezprstovou rukavici a podává mi třením lan úplně rozpálenou slaňovačku, uběhnou ty 2 vteřiny, které stačí na to, abych si spálil ruku tak, že se mi udělá pořádný puchýř. Dodnes to pamatuji a také chápu, proč jsem to musel podstoupit. Abych si vybudoval respekt ke skále a lezení. I když kolektivní smích všech horolezců okolo, poté co jsem rozpálenou osmu odhodil, mě tenkrát šílené štval. Pár týdnů trvalo než se ruka s puchýřem zhojila a kluci mě vzali do skal znovu.

Myslím, že stejně tak mně Sak nechal v mých přehnaných obavách, abych jako začátečník získal více respektu k mohutným horám a všemocné přírodě. A já tomu rozumím stále víc. Možná si to také zasloužím za svou velkohubost na net fóru. Začínám si toho chlapíka čím dál tím víc vážit a přirůstá mi k srdci.

V následujících 9 dnech, které spolu strávíme, zažiji ještě spousta volného ježdění ať už na pláních, či v lesích Tauplitzalmu, kam se také na pár dní přesouváme nebo žleby a lesní porosty či rokliny na Riesneralmu. Různé druhy sněhu, terénů a krásných míst pojezdíme. Zejména ale získávám spousty poučení od tohoto drobného týpka s neuvěřitelnou fyzičkou, výdrží, skvělou lyžařskou technikou, ale zejména znalostí hor, terénu, sněhu a počasí. Například kdykoliv jsme se chystali na nějaký nový svah, Sak dopředu řekl, jaký povrch nás tam čeká, zda krusta, hrubozrnný firn,vata, prašan nebo kombinace podmínek a vždy to do detailů sedělo. Stačilo mu jen tak mrknout na to místo zdálky a porovnáním, denní doby, intenzity a délky slunečního svitu, orientace svahu dle světových stran a lokálních podmínek spolehlivě určil co nás tam čeká. Neříkám, že to také neznám ale on se fakt nemýlil ani v nejmenším detailu.

Cítím k takovým lidem respekt.

Nechci dál nudit čtenáře popisem těch úžasných 9 dnů, které jsem zažil při freeride v rakouském Štýrsku, spolu s tímto parťákem do nepohody. Pro ně je to možná běžný výjezd za freeride, který zažívají běžně. Pro mě to byl fantastický zážitek a už se celý klepu, abych si to co nejdříve zopakoval. Jen opravdu nerad jsem slyšel ta slova, že tentokrát jsme měli neobvykle příznivé podmínky, které se nemusí při dalších cestách za prachovým potěšením hned tak opakovat.

Chci jen říci: "Úplně mě to dostalo, už teď jsem tomu zcela propadlý a Old School dostává od New School v tomto případě jednoznačně na prdel".  A není to ani tak freeride, to co mě tolik vzalo a uchvátilo, ale spíše to, jakým způsobem mě ho dokázal naservírovat Sak.

 Dostal mě zejména Sak a né freeride sám o sobě.

"Saku, mockrát Ti děkuji, jsem Tvým věčným dlužníkem."

Konec

počet reakcí: 0 | přečteno: 6098x | | Další |
Reklama:
Přidej taky článek
ČLÁNEK:

byl už přečten 6098x

přečti si reakce

přidej svůj názor

Hodnocení:

  • 2,97/5 vloček.
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5

reklama
PARTNEŘI:

Alpina

FreeRide.eu

HonkyTonk

iDarek.cz

IMP squad

Moje Švýcarsko

ProfiCocky.cz

SkateShop.cz

SNOW

reklama